Standard bulteriera : standard je závazná forma FCI ( Federation Cynologiuque International), popisující ideálního jedince, eventuélně uvádějící přípustné odchylky. Vše, co se od tohoto ideálu odlišuje, je považováno za nedostatek nebo vadu. Bulterier je zařazen do kategorie 3 pod číslem standardu 11. Vyskytují se ve dvou výškových variantách :

- nad 35,5 cm v kohoutku - standartní bulterier

- pod 35,5 cm v kohoutku - miniaturní bulterier

 Existují 4 typy bulterirů : 

Buldočí typ

Mohutný, silné kosti, zavalitější  tělo, kratší nohy...

Teriérský typ

Sportovnější, výraznější svalstvo, štíhlejší...

Dalmatínský typ

Delší nohy, sportovní linie, delší krok typický pro dalmatína...

Kombinace

Ideální bulteriér je kombinací všech třech typů. T.j. silné kosti, dobrě osvalený, ne příliš štíhlá linie ale i k tomu sportovní tělo, střední nohy.

 Země původu :  Zemí původu bullteriera je Anglie. Byl vyšlechtěn Jamesem Hlinksem z Birminghamu v 19. století. zkřížením anglického buldoka, bílého anglického teriera, krátkosrstého pinče a chrta. Na výstavě byl poprvé vystaven v roce 1862. První bullterier club vznikl v Anglii v roce 1882. Původně byl uplatňován k boji psa proti psovi,  později k dávení krys.

 Zdraví bulteriera:   

Bulteriér je pomerně zdravé, genetickými chorobami pomerně nezatížené plemeno. Pri šlechtění byli použité plemena bíly anglický teriér a dalmatín, které díky svému zabarvení nesou genetické vlohy pro hluchotu. Proto se zvláště u bílých bulterierů i dnes může vyskytnout hluchý jedinec. Občas se projevujou nemoci srdce, bílý jedinci jsou náchylní na kožní problémy . Někdy se vyskytne i předkus (zuby spodní čelisti před zubama horní čelisti), a taky problémy s klouby zadních končetin. Srst  je hrubší, vícemeně bez podsady, na některých místech velmi krátká. Proto se bulteriér musí chránit v létě před spálením na slunci a v zimě před omrzlinami a prochladnutím.

Bulteriér je též náchylný na kožní onemocnění (břicho má téměř  holé), lehko se při procházce poškrabe a může dostat infekci kůže která se  obtížně léčí. Nejběžnější chorobou plemena je demodikóza, což je parazitární  onemocnění  kůže způsobené  roztoči. Roztoč napadá chlupové folikuly a způsobuje vypadávání srsti a druhotnou bakteriální infekci. Pes je citlivý i na kvalitu žrádla, lehko se u něho  vytvoří alergie na některé  potravinové složky.

 

Charakteristika:  Bullterier je gladiátor psího rodu. Jedinečným znakem je klabonosá hlava téměř vejčitého tvaru.

Celkový vzhled :   Mohutná stavba těla, odhodlaný a inteligentní výraz. Je svalnatým a aktivním psem.

Povaha : Bullterier je sebevědomý, má vyrovnaný temperament, je přístupný k disciplíně a je velice přátelský. Je tvrdohlavý, ale k lidem se chová především dobře. Napadený bulterier se však brání vší tvrdostí a statečností. Jelikož jde o psa nesmírné síly musí být od mládí důsledně veden. Při zodpovědném vedení vyniká jeho veselost, odvaha a velkorysost.

Základní info : Tělesná teplota pejska je 38 - 39 stupňů celsia. Dechová frekvence je 10 až 40 nádechů za minutu.Tepová frekvence je 60 - 120 tepů za minutu.Hárání je obvykle dvakrát do roka a trvá přibližně 21 dní. Období vhodné ke krytí je 9 až 13 den říje. Délka gravidyty je 58 až 63 dní.

Hlava a lebka : Při pohledu ze předu má tvar vejce a je zcela vyplněna. Temeno mezi ušima je téměř ploché. Profil je mírně zakřivený dolů od horní části lebky ke špičce nosu.

 Tlama :   Zuby jsou zdravé a čisté, silné, dobrého rozměru, dokonale pravidelné s úplným nůžkovým zkusem.

 Oči : Zdají se úzké, šikmo umístěné a trojúhelníkové, hluboko uložené.

 Uši : Malé, tenké a umístěné blízko sebe.

 Krk : Velmi svalnatý, dlouhý, klenutý, zužující se od ramen k hlavě.

 Hrudní končetiny : Ramena jsou silná a svalnatá. Lopatky jsou široké a přiléhají těsně k hrudní stěně. Ramení kloub tvoří téměř pravý úhel, lokty jsou drženy přímo a silná nadprstí musí být kolmá. Hrudní končetiny mají mít kulaté a silné kosti.

 Trup :  Tělo je dobře zaobleno, se znatelnými pružnými žebry s velikou hloubkou od kohoutku k hrudní kosti, takže hruď je blíže zemi než břicho. Hřbet je krátký a pevný, hřbetní linie probíhá mezi úrovní kohoutku. Spodní linie od hrudní kosti k břichu tvoří ladnou, vzhůru směřující křivku. Hrudník je při pohledu zepředu dostatečně široký.

Tlapky: Kulaté, kompaktní, dobře uzavřené s dobře klenutými prsty.

Pánevní končetiny: Jsou při pohledu ze strany rovnoběžné. Stehna musí být svalnatá, lýtka dobře vyvinutá a kolenní kloub dostatečně zaúhlený. Hlezna jsou silná, pružná a nízko položená.

Prut (ocas): Krátký, nízko nasazený a vodorovně nesený. U kořene je silný a kuželovitě se zužuje do špičky.

Srst: Krátká, lesklá, rovnoměrná, přiléhavá a na omak drsná s lesklým povrchem. V zimě se může vyskytovat měkká podsada. Kůže pevně přiléhá k tělu.

Chůze a pohyb: Pohyb se jeví nenásilný, plynulý a bezstarostný. Při klusu je pohyb předku i zadku psa souběžný, při vyšších rychlostech směřuje ke střední linii. Přední nohy dobře vybíhají a zadní se lehce pohybují v kyčlích, dobře pruží v kolenou i hleznech a mají velkou jistotu.

Barva: U bílých je požadována čistě bílá srst, přičemž pigmentace kůže a znaky na hlavě nesmějí být penalizovány. U barevných jedinců dominuje barvy - všechny odstíny jsou považovány za rovnocenné. V případě shodného hodnocení ostatních vlastností je dávána přednost žíhaným. Barva černě žíhaná, světle žlutohnědá a tříbarevná je přípustná. Modré či játrové odstíny jsou nežádoucí.

Velikost: Nejsou výškové ani váhové limity, ale musí existovat dojem nejvyšší hmotnosti na velikost psa, která je porovnávána s pohlavím a kvalitou.